Bez cukru a od nuly: jak Alexandra Pocol vybudovala Simply Keto

Když Alexandra Pocol otevřela dveře své kavárny v Berlíně, první lidé na ketogenní dietě, kteří vešli dovnitř, byli jediní, které kdy v reálném životě potkala. „Byli jsme naprostí mimozemšťané,“ říká. „Jinak si všichni mysleli, že jsem blázen.“ V Německu tehdy nic podobného téměř nebylo. O deset let později se z kavárny stalo Simply Keto: online firma financovaná z vlastních zdrojů s přibližně třiceti lidmi, zhruba sedmdesáti vlastními produkty a komunitou, která kvůli dortu bez cukru cestuje přes celou zemi.

Je to přesně ten typ příběhu, který Vivid rád vypráví. Podnikatelka, která se nedokázala přestat pouštět do budování, která se naučila pustit věci z rukou, aby mohla růst, a která v té nejkritičtější chvíli zjistila, že finanční nástroj, který si vybrala skoro náhodou, je ten, který vydržel.

Konvertitka

Alexandra Pocol neměla v plánu prodávat keto. Byla, jak sama říká, pravým opakem věřící. „Tehdy jsem byla vegánka s vysokým příjmem sacharidů a myslela jsem si, že tuk je obecně špatný a sacharidy jsou neuvěřitelně důležité,“ říká. Zlom přišel přes jejího tehdejšího partnera, podnikatele, který neměl čas přemýšlet o jídle. Jednoho dne přišel domů s tím, že úplně vynechá sacharidy, a pak každý den jedl stejných pět věcí. Měla strach, že si ubližuje, a tak začala zkoumat a každý týden mu sestavovala informační list, který si měl přečíst o víkendu: co je keto, proč je dobré, co se může pokazit.

Po třech týdnech vlastního zkoumání se něco změnilo. „Znělo to jako řešení všech mých problémů,“ říká: odpoledních propadů energie, slabé imunity a alergií, které u někoho „super zdravého“ považovala za normální. Po třech měsících informačních listů to zkusila sama. Výsledky byly rychlé a osobní. Alergie zmizely, odpolední spánek už nebyl potřeba, zlepšil se jí spánek i trávení. Když stravu změnil i její otec, zhubl, což se mu nikdy předtím nepodařilo, a podle ní už nepotřeboval sprej na astma ani léky na cukrovku.

To byl okamžik, kdy se z vegánky stala zakladatelka. „Řekla jsem si: dobře, páni, keto je odpověď,“ říká. „A pak jsem velmi spontánně a velmi impulzivně založila firmu, a to kavárnu, protože jsem chtěla něco dělat.“

Prodávat nemožné

Nechtěla kliniku ani přednášky. Zvažovala, že se stane výživovou poradkyní, ale zavrhla to. „Chtěla jsem lidem ukázat, že můžete jíst dort a podobné věci, jen bez cukru,“ říká. „Že můžete jíst zdravě, aniž byste se všeho vzdali, protože to není udržitelné. Pro nikoho. Nikdo se nechce vzdát všeho na celý život.“

Kavárna byla podle ní prvním plnohodnotným keto podnikem na světě. Lidé k ní putovali přímo z letiště; někteří si pronajímali pokoje v sousední ulici jen proto, aby tam mohli snídat. Pak zákazníci začali chtít víc: směsi na pečení a pečivo, které by mohli jíst doma, protože z Hamburku nemohli jezdit každý týden. Simply Keto se tak stalo kromě kavárny i obchodem a Pocol jednočlennou výrobní linkou. „Jsme financovaní z vlastních zdrojů, nemáme žádný externí kapitál,“ říká. „Přes den jsem pekla pro kavárnu, celý den stála v kavárně a v noci pekla pro e-shop.“ Brzy ráno, před otevřením, balíky balil tým: Robert, ona a dva brigádníci.

Ambice byla už tehdy větší než pekárna. Dnes má firma v nabídce zhruba sedmdesát vlastních produktů vedle produktů třetích stran. „U nás seženete skoro všechno,“ říká. „To byl cíl od začátku: být takovým tržištěm pro keto.“

Naučit se pustit věci z rukou

Nejtěžší lekcí růstu bylo podle Pocol to, že už nemohla dělat všechno sama. Vzpomíná, jak po vlastní práci chodila v noci do výroby pomáhat a druhý den viděla, že to nic nezměnilo, „kapka v moři“. Dnes zodpovídá zhruba za třicet lidí a od pečení, expedice, obsahu a vývoje receptů přešla k řízení firmy a vedení marketingu, zatímco zbytek se čím dál víc děje bez ní.

„Bez toho, abyste věci pustili z rukou, delegovali a předávali, nemůžete růst, protože prostě nezvládnu všechno, co je potřeba,“ říká. Důraz klade na načasování. Na začátku, než poznáte silného člověka od slabého, držíte otěže pevně; když předáte příliš brzy někomu, kým si nejste jistí, může se to na kvalitě vymstít. Jakmile ale najdete lidi, kteří jsou opravdu výborní, a rozdíl je podle ní rychle zřejmý, platí opak. „Pak je velmi důležité dát jim rychle hodně odpovědnosti a nemikromanažovat je. Dobří zaměstnanci chtějí nést odpovědnost. Chtějí dělat svou práci.“

Nejbližším příkladem je Luisa, dnes provozní manažerka firmy a podle Pocol její nejlepší kamarádka, přátelství, které vyrostlo ze spolupráce, ne naopak. Luisa se poprvé objevila jako neplacená dobrovolnice na veletrhu, když Simply Keto nemělo peníze na personál, a podle Pocol pracovala od prvního dne jako špičková zaměstnankyně. Pocol trvalo rok, než sebrala odvahu a nabídla jí místo. „Luisa je můj švýcarský nůž. Dělá všechno,“ říká. „Můžu ji dát kamkoli. Bez Luisy bych upřímně chtěla celý podnik zavřít.“ Kolem ní je širší tým, ke kterému patří i Lea, která vyvíjí recepty značky bez cukru, ketogenní a bez lepku a obsah, který je provází.

Luisa je můj švýcarský nůž. Dělá všechno. Bez Luisy bych upřímně chtěla celý podnik zavřít.

Alexandra Pocol, zakladatelka, Simply Keto

Zátěžový test

Budovat firmu s člověkem, kterého milujete, je podle Pocol zátěžový test, který ne každý vztah přežije. Přišla kvůli tomu o přátelství. Firmu s partnerem by prý už znovu nezaložila. „Nikdy si od sebe neodpočinete; pořád spolu pracujete a pak spolu ještě jdete domů.“ A přesto je ráda, že to udělala. Její bývalý obchodní partner Robert mezitím z firmy odešel dělat v životě něco jiného a zůstali přáteli; dodnes jí pomáhá firmu udržet v chodu. „Rozešli jsme se úplně v dobrém,“ říká.

Nejhorší chvíle přišla, když jí Robert řekl, že chce odejít. „Byla to chvíle, kdy jsem si opravdu myslela, že to všechno zabalím, protože jsem to nikdy nechtěla dělat bez něj,“ říká. „Týdny jsem každý večer brečela.“ Udržel ji tým. Luisa jí řekla, že na to není sama; zjistila, že třicet lidí kolem ní nemá nic z jejího strachu. „Naprosto mi věřili,“ říká. „Vybudovala jsem si tu malou bublinu s lidmi, které mám opravdu ráda. Je to vlastně trochu jako rodina. A proto vzdát to prostě nepřichází v úvahu.“

Její rada pro každého, koho láká založit firmu s přáteli, není varování ani povzbuzení. Vybírejte velmi pečlivě, říká, a předem zvažte, jestli ten člověk zvládá konflikty, protože konflikt přijde vždycky. Vztahy, které pod ním prasknou, podle ní pravděpodobně nebyly ty, které stálo za to udržet. „Je to v podstatě tlačítko rychlého přetáčení. Rychleji vám ukáže, kdo k vám opravdu sedí a kdo ne.“ Ke konfliktům samotným má jednoduchou metodu: nejdřív se zklidnit, vyspat se na to a pak to konstruktivně otevřít. „Nespolknout to. Všechno, co se spolkne, se později stane mnohem větším dramatem.“

Na co vás nikdo neupozorní

První tři roky neměla Pocol vůbec žádnou dovolenou a pracovala šest nebo sedm dní v týdnu. Největším překvapením celé cesty bylo podle ní prostě to, kolik práce to bude, věc, o které slyšela a o které, jako většina začínajících zakladatelů, potichu předpokládala, že se jí netýká. „Často jsem slyšela, že byste neměli zakládat firmu jen tak, ale jen když nemůžete jinak, když absolutně musíte,“ říká. „Teď bych to podepsala na sto procent.“

Neromantizuje to a varuje před tím i ostatní. Rozdíl mezi projektem z vášně a byznysem je podle ní v tom, že ho už nemůžete dělat jen tehdy, když se vám chce. „Je to jako dítě. Potřebuje péči, když ji potřebuje, ne když se vám chce.“

Firma je jako dítě. Potřebuje péči, když ji potřebuje, ne když se vám chce.

Alexandra Pocol, zakladatelka, Simply Keto

Kavárnu zavřela během covidu, kdy e-shop rostl tak rychle, že kamenný podnik začal tříštit pozornost. Bylo to těžké rozhodnutí a z obchodního hlediska správné. Růst je neúprosný: v prvních šesti letech se firma podle ní každý rok zdvojnásobila, s velkým přispěním sociálních sítí a s novým produktem zhruba každé dva týdny, alespoň po určitou dobu. Dnes sídlí ve skupině cihlových budov na ostrově v Berlíně, místě, které Pocol zahlédla z kola a nechtěla se ho vzdát.

Účet, který vydržel

Pocol podle vlastního přiznání nepatří k lidem, které baví „bankovní věci“. Vivid to změnil. „Je to tak dobře uspořádané, že velmi rychle pochopíte celé své cash flow,“ říká. „Všechno si můžete krásně označit štítky a pak opravdu vidíte, kam peníze tečou, co přijde dál a co je ještě nezaplacené.“ Pro firmu financovanou z vlastních zdrojů, která vždy fungovala s napjatým rozpočtem, není tato přehlednost kosmetická. Díky ní má likviditu pod kontrolou, plánuje dopředu a zjišťuje, kde může ušetřit.

Nezískala ji ani tak jedna konkrétní funkce jako zážitek z používání. Aplikace proměnila povinnost, které se vždycky vyhýbala, v něco, co aktivně chce otevřít, a pro podnikatelku, která sama vede štíhlou firmu, se tento návyk vyplácí v té nejjednodušší měně: vždycky ví, jak na tom je.

Je natolik přesvědčená, že s ním počítá i v plánech do budoucna. Pokud někdy otevře další prodejnu, a pop-up kavárna zůstává, jak přiznává, srdeční záležitostí, bez váhání by použila platební systém Vivid. „S aplikací jsem super spokojená,“ říká. „Neumím si představit, že by byla jiná než stejně dobrá.“

Pro ženu, která kdysi věřila, že tuk je nepřítel, a postavila firmu na tom, že změnila názor, je to možná to nejvýstižnější doporučení: nástroj, na kterém neplánovala záviset, vybraný podle instinktu, který se ukázal být přesně tím, co firma potřebovala, když se všechno ostatní zastavilo.